Můj dům - můj hrad

1. Jsem královna/král svého domova. Já jsem ta/ten, kdo určuje jaký můj domov bude. Já rozhoduji o tom, kdo další do něj vstoupí. Co se v mém domě děje. 

Je mi v něm dobře, protože je můj (náš spolu s králem a dětmi), cítím se v něm sama/sám sebou, podporovaná/ý a milovaná/ý. 

Tento pohled je nesmírně důležitý. Proč? Protože když "nevládnu" vlastnímu domovu, nevládnu ničemu. Ano, můžu mít skvělou pozici ve firmě, ale když přijdu domů a můj domov mi "hází klacky pod nohy" - nepodporuje mé potřeby, protože jsem na sebe při zařizování zapomněla, tak budu vyčerpaná. Zbytečně budu investovat energii do přežívání místo do užívání si a nabrání sil. Mít možnost "vypnout" je potřeba víc, než dříve.

Domov, ve kterém můžu být královnou je takový, který:

Má takový styl, který reflektuje ten můj. (Cítím se v něm svá. Nejsem v napětí.)

Je v něm jen to co potřebuji a chci. (Potřebovat a chtít jsou dvě odlišné věci, vyplatí se si je definovat - potřebuji například kvalitní matraci, chci barevné vázy- ty sice nejsou tak podstatné, jako matrace, ale dělají mi radost a proto mají doma své místo a rozhodně to není rozmar nebo zbytečnost.)

Neobsahuje věci, které mi nepatří, které nepotřebuji a nebo které mi nedělají žádnou radost. (Spousta věcí se nám domů dostala nějakým omylem. Ať už se jedná o novou věc - dárek k vánocům nebo jinak darovanou nebo nám zbyla z bývalého vztahu, z pozůstalosti a nebo už ji prostě nepoužívám. Takové věci často okupují velkou část našeho životního prostoru. Pak řešíme, že nutně potřebujeme víc úložných prostor. Ze zkušenosti vám ale můžu téměř s jistotou říct, že to, co potřebujete, je méně věcí které "vám nepatří")

Jsem jeho tvůrce a ne jen uživatel. (Něco sám vytvořit, postavit, zařídit, mít úkol, který splním - to je to, co nás nasytí a podpoří naše sebevědomí. Pokud necháme ostatní aby za nás řešili naše potřeby a sny, můžeme mít pocit, že nestojíme za nic. I když se nám to zdá ze začátku třeba jako nesplnitelný úkol, zařízení domova není raketová věda. Je to jen o tom ukojit svou potřebu a vizi. )

Jednoduše řečeno - já jsem ta/ten, kdo vládne domovu. Není to naopak. Domov je můj služebník, podporuje a naplňuje moje potřeby a touhy.  

foto: primalex.cz

2. Můj domov je hrad - poskytuje mi bezpečí.

To je můj druhý výklad. A je extrémně důležitý. Vlastně je to prapůvodní důvod vzniku domova. Už ve formě jeskyně, chýše nebo zemnice, šlo především o bezpečí. Ať už před počasím nebo před zvěří, později před nájezdy. Mít kam se schovat znamenalo přežít, být silný, vyrůst, mít děti. 

Dnes po nás, v našich podmínkách, nejde smečka divokých zvířat, ani nečelíme nájezdům cizích kmenů, ale i tak, potřeba bezpečí nás neopustila. 

Naše domovy chrání nejen naše věci a nás (fyzicky), chrání i naši intimitu, soukromí, naše tajemství. I takovéto bezpečí je potřeba. Jen si představte, že vás někdo pozoruje, když o tom nevíte. Nebo slyší zvuky, které vydáváte. Není to příjemné. Můžete se stydět ale mnohem horší je, že vám to narušilo vaši bezpečnou zónu. Jste najednou zranitelní. 

"Můj dům, můj hrad" je myšlenka, která spojuje člověka a jeho  místo. Spojuje osobnost a její potřebu bezpečí. Neznamená, že jsme schovaní za hradbou a kolem je vodní příkop. Když jsme někde venku nebo jinde než doma a necítíme se dobře nebo mám hrozí nebezpečí, tak vždycky řekneme "já chci domů". Ať už pro nás "doma" znamená cokoli. 

 foto: primalex.cz

Mějte se dobře a nebydlete blbě.

Žádné komentáře

Odpovědět