To dáš vol. 1 : Originální potisk? Za hodinu hotovo.
Technik jak potisknout textil je neuvěřitelné množství. Obtiskávání listů a květů v napařovací lázni. Tisk pomocí šablon, sítotisku nebo linorytu. A nebo digitální tisk, kdy si můžete dát na tričko fotku vašeho koťátka. To vše ale vyžaduje poměrně dost času, příprav a peněz.
Jak ale na jednoduchý, originální a dostupný potisk? Zkuste pěnová razítka.
Já si dělám většinou vlastní, jednoduchá, často „jen“ geometrická. Stříhám je z pěnovky (běžně dostupná v papírnictví v rozměru A4, jedna stojí kolem 15 Kč), je měkká a výborně na ni chytá barva. Ale dají pořídit i hotová, opět v papírnictví nebo na internetu.
Barvy používám Permaset Aqua. Vyhovují mi nejvíc. Bohužel jich nejde koupit malé množství, čili na jedno potisknutí ubrousku je to zbytečně velká investice. Menší balení bez problému seženete ve výtvarných potřebách (v Praze třeba Altamira nebo v pasáži Platýz, je jich ale mnohem víc) nebo v lépe vybaveném papírnictví ( například McPen). Dobré jsou i barvy Mlékovky Texi. Jsou přírodní, není potřeba je zažehlovat a dají se prát na 30°, jsou ale pouze na přírodní látky. Na směs vám chytnou špatně, takže je nutné znát složení toho, co potiskujete.
Textil si určitě před tištěním vyperte, pokud máte nový kus, odstraníte z něj všechny chemikálie a škroby zajišťující stálost výrobku. Pak už vám stačí jen lepidlo, houbička na nádobí a třeba kus kartónu nebo obal od CDčka.
Máte to? Jdeme na to.
1. Příprava místa, materiálu a vás.
Pokud se nevrháte rovnou na povlečení na dvojlůžko, stačí vám menší rovná plocha. Nemusí to být pracovní stůl, já sama nejraději tisku na zemi, doporučuju si ale pod látku dát alespoň papír. Barva se může protisknout.Látku si narovnejte tak, aby na ní nebyly velké sklady a barva se dostala tam, kde ji chcete mít. Aby se vám nehrnula a zůstala na místě, můžete si jí přichytit lepící páskou.
Barvu si dobře promíchejte a nalijte si trochu do víčka od zavařovačky, lépe se pak nabírá a nehrozí, že si ji celou omylem vylijete.
Ustřihněte si kus houbičky na nádobí (proužek cca 1 cm, bez drsné části).
Sebe oblékněte tak, aby vám nevadilo, když se barvou zamažete. Nejde vyprat. Sama si během práce často utírám prsty o stehna, takže nosím zástěru. Stačí ale i kus hadru někde po ruce.
2. Razítko.
Předem si promyslete, co chcete tisknout. Pro poprvé doporučuju jednoduchý tvar. Obdélník, trojúhelník bohatě stačí. Určitě se pusťte do něčeho, co vás bude bavit a co si chcete zkusit.
Tvar si nakreslete na tužkou nebo klidně propiskou na pěnovku a pak ho vystřihněte. Dobře fungují rovné nůžky na nehty, jsou ostré a tenké, takže stříhání je přesné.
Když máte tvar hotový, přilepte ho lepidlem k podložce (kartonová destička, kus dřeva nebo starý obal od CD). Je dobré mít podložku přibližně stejně velkou jako razítko, lépe se vám bude se vzorem, který budete vytvářet, trefovat. Až pěnovka drží na podložce, můžete začít tisknout.
3. Tisk
Barvu nanáším houbičkou. Namočím si ji v barvě, lehce otřu o okraj víčka a „ťupkám“ (zatím mě nenapadlo výstižnější slovo) na razítko. Je možné použít i štětec, ten je sice přesnější v nanášení a nemáte úplně zapatlané prsty, ale na otisku jsou patrné tahy, což mi vadí. Takže ťupkám.
Pozor, barva se dostává i do okolí pěnovky a na prsty, tak si pohlídejte, že je okolí razítka čisté a nehrozí, že si natisknete nějaký flíček navíc (na stírání barvy z okolí razítka používám vatovou tyčinky na uši). Taky pozor, při pokládání razítka, na ty špinavé prsty, ale stačí si je před pokládáním otřít. Když máte barvu na razítku, obtiskněte ho na látku. Postup nanášení barvy opakujte před každým otiskem, pokud chcete mít jeden jak druhý.
4. Vzor
Takový základ je jedno razítko vedle druhého, čímž vytvoříte takzvaný celoplošný tisk. Je ale nekonečně možností jak ruční tisk pojmout. Ať už potisknete celou plochu, její část nebo jen pruh či okraj, výsledek bude jedinečný. A hlavně bude váš.
Já si často říkám, že udělám celoplošný tisk, ale pak mě to přestane bavit a vyleze z toho série pruhů nebo segmentů a s původním plánem to nemá nic moc společného.
Ale i o tom to je, nebát se se vykašlat na všechno co mám připravené a prostě to zkusit. Určitě bych si poprvé na zkoušku vzala látku, které vám nebude líto, když se vám něco trochu nepovede. Staré prostěradlo nebo flekatá utěrka jsou na pokusy ideální.
V momentě, kdy máte hotovo, nechte barvu zaschnout, ukliďte si pracovní plochu, zavřete barvu a pokud to uvádí výrobce barvy, tak tisk zažehlete. Nejlépe z rubu nebo přes jiný, čistý kousek látky ať si tisk nerozmažete nebo neušpiníte žehličku.
Na barvě bude také napsáno na kolik stupňů je možné ji prát. To dodržujte. A pozor na sušení na přímém slunci, to ale platí pro všechny vaše barevné kousky oblečení nebo bytového textilu. Slunce má sílu a časem barvy výražně blednou.
Tak vám přeju, ať z toho máte radost a ať vám pod rukama vznikne něco, čím se budete kochat, hrdě nosit nebo tím někoho obdarujete.
Budu ráda, když mi napíšete co se vám povedlo, s čím byl případně problém nebo co vám v článku chybělo.
Hlavně se nebojte, že vám to nepůjde. Ono vám to ze začátku možná opravdu nepůjde tak, jak si představujete, ale půjde vám to rozhodně líp, než kdyby to zůstalo jen ve vaší hlavě ve složce „to nedám“.
Díky a miloju.
Marta