milo - blog

Můj dům - můj hrad

Tue, 04 Mar 2025 08:37:00 +0000

Je to tak, že chceme být králové a královny? Vlastně možná trochu ano. Sama si tohle přísloví vykládám nadvakrát.

1. Jsem královna/král svého domova. Já jsem ta/ten, kdo určuje jaký můj domov bude. Já rozhoduji o tom, kdo další do něj vstoupí. Co se v mém domě děje.

Je mi v něm dobře, protože je můj (náš spolu s králem a dětmi), cítím se v něm sama/sám sebou, podporovaná/ý a milovaná/ý.

Tento pohled je nesmírně důležitý. Proč? Protože když "nevládnu" vlastnímu domovu, nevládnu ničemu. Ano, můžu mít skvělou pozici ve firmě, ale když přijdu domů a můj domov mi "hází klacky pod nohy" - nepodporuje mé potřeby, protože jsem na sebe při zařizování zapomněla, tak budu vyčerpaná. Zbytečně budu investovat energii do přežívání místo do užívání si a nabrání sil. Mít možnost "vypnout" je potřeba víc, než dříve.

Domov, ve kterém můžu být královnou je takový, který:

Má takový styl, který reflektuje ten můj. (Cítím se v něm svá. Nejsem v napětí.)

Je v něm jen to co potřebuji a chci. (Potřebovat a chtít jsou dvě odlišné věci, vyplatí se si je definovat - potřebuji například kvalitní matraci, chci barevné vázy- ty sice nejsou tak podstatné, jako matrace, ale dělají mi radost a proto mají doma své místo a rozhodně to není rozmar nebo zbytečnost.)

Neobsahuje věci, které mi nepatří, které nepotřebuji a nebo které mi nedělají žádnou radost. (Spousta věcí se nám domů dostala nějakým omylem. Ať už se jedná o novou věc - dárek k vánocům nebo jinak darovanou nebo nám zbyla z bývalého vztahu, z pozůstalosti a nebo už ji prostě nepoužívám. Takové věci často okupují velkou část našeho životního prostoru. Pak řešíme, že nutně potřebujeme víc úložných prostor. Ze zkušenosti vám ale můžu téměř s jistotou říct, že to, co potřebujete, je méně věcí které "vám nepatří")

Jsem jeho tvůrce a ne jen uživatel. (Něco sám vytvořit, postavit, zařídit, mít úkol, který splním - to je to, co nás nasytí a podpoří naše sebevědomí. Pokud necháme ostatní aby za nás řešili naše potřeby a sny, můžeme mít pocit, že nestojíme za nic. I když se nám to zdá ze začátku třeba jako nesplnitelný úkol, zařízení domova není raketová věda. Je to jen o tom ukojit svou potřebu a vizi. )

Jednoduše řečeno - já jsem ta/ten, kdo vládne domovu. Není to naopak. Domov je můj služebník, podporuje a naplňuje moje potřeby a touhy.

foto: primalex.cz

2. Můj domov je hrad - poskytuje mi bezpečí.

To je můj druhý výklad. A je extrémně důležitý. Vlastně je to prapůvodní důvod vzniku domova. Už ve formě jeskyně, chýše nebo zemnice, šlo především o bezpečí. Ať už před počasím nebo před zvěří, později před nájezdy. Mít kam se schovat znamenalo přežít, být silný, vyrůst, mít děti.

Dnes po nás, v našich podmínkách, nejde smečka divokých zvířat, ani nečelíme nájezdům cizích kmenů, ale i tak, potřeba bezpečí nás neopustila.

Naše domovy chrání nejen naše věci a nás (fyzicky), chrání i naši intimitu, soukromí, naše tajemství. I takovéto bezpečí je potřeba. Jen si představte, že vás někdo pozoruje, když o tom nevíte. Nebo slyší zvuky, které vydáváte. Není to příjemné. Můžete se stydět ale mnohem horší je, že vám to narušilo vaši bezpečnou zónu. Jste najednou zranitelní.

"Můj dům, můj hrad" je myšlenka, která spojuje člověka a jeho místo. Spojuje osobnost a její potřebu bezpečí. Neznamená, že jsme schovaní za hradbou a kolem je vodní příkop. Když jsme někde venku nebo jinde než doma a necítíme se dobře nebo mám hrozí nebezpečí, tak vždycky řekneme "já chci domů". Ať už pro nás "doma" znamená cokoli.

foto: primalex.cz

Mějte se dobře a nebydlete blbě.

Čtyři principy udržitelného bydlení

Thu, 30 Jan 2025 13:14:00 +0000

Když se řekne "udržitelné bydlení", tak se mnoha lidem automaticky vybaví solární panely, pasivní domy, hliněné omítky nebo spalovací toaleta.

Ale co když bydlím v bytě a chci mít udržitelné bydlení? Je to opravdu tak, že pokud žiju v bytě, který není moderní novostavba se zelenou střechou se sběrem dešťové vody, tak jsem bez šance?

Ne, není. Možná tolik neovlivním fungování fasády, řešení oken a podobné faktory, které rozhodují o ztrátách tepla a využití sluneční energie, ale to nevadí. To, co já můžu ovlivnit je moje chování a přístup k věcem uvnitř domu.

To jaké materiály si zvolím, jaký nábytek a spotřebiče používám, jak se o věci starám a v neposlední řadě, jaký styl interiéru si zvolím.

Styl neznamená, že si musíte vybrat například mezi "venkovským", "scandi" nebo třeba "boho". Styl vy máte svůj a pokud myslíte, že ne, najdete ho. Myslela jsem tím spíš to, když zvolíte extravagantní výmalbu, pestré čalounění nebo třeba materiál, který se rychle ničí (například koženky). Takovýto styl se často rychle okouká a vy máte tendenci ho po pár letech měnit. Pokud se ale zvolí třeba výrazný, ale blíž k neutrálu, základ, tak se s ním mnohem lépe pracuje, lépe se udržuje a lépe se mění (pár potahů na polštáři vyměníte snadněji a levněji, než například celou podlahu). Samozřejmě to neznamená, že máte mít bílé stěny a dál nic.. Ale opět platí, že je to extrémně individuální a nelze říci, že držet se neutrálního základu, bude vyhovovat všem.

foto: primalex.cz

Z kroků, které můžete udělat pro vaše osobní udržitelné bydlení jsem vybrala čtyři.

1. Opravuj

Opravit si základní věci možná zvládneme, ale dřív bylo celkem normální, že se opravovalo všechno. Od ponožek, přes protékající záchod, rozklížené křeslo až po pračku nebo auto. Dneska se, zejména u spotřebičů setkáváme s "kurvítky", které mají životnost právě takovou, jaká je záruka výrobku a "překvapivě" se pokazí zhruba měsíc po jejím vypršení.

Pokud nemáme nervy na to řešit pidi článek ve varné konvici, nevadí. Existují místa, kde vám s takovým problémem pomohou i v případě, že ji opravdu chcete zkusit opravit.

Na renovaci nábytku, výměnu čalounění nebo i výrobu nábytku nového (případně redesign stávajícího) si možná jen tak netroufneme. Naštěstí je dostupné téměř nekonečné množství návodů, videí ale i veřejných dílen, kam je možné zajít pro radu i nástroje.

Z mojí zkušenosti je jednou z nejlepších pomůcek k udržitelnému domovu, šicí stroj. Já se ho celý život bála, ale od té doby, co ho mám, se téměř nezastavil. Opravila nebo jsem ušila tolik povlaků na polštáře, zkrátila závěsy, přešila ubrusy na houpačky pro děti nebo, a na to jsem extrémně pyšná: vyměnila jsem zip u batohu.

Opravovat věci lze. A když se vám to náhodou nepovede? Co je horší, rovnou to vyhodit nebo to alespoň zkusit?

2. Kombinuj

Kombinování hodně souvisí s již zmíněným stylem, ve kterém bude váš byt zařízený. Ale když to řeknu jednoduše: nebojte se experimentovat a kombinovat nové a staré nebo staré a ještě starší. Hledejte nové souvislosti a kombinace. Držte se třeba barev, které už se vám doma objevují, ať nemáte z bytu tržnici. A že nábytek nemá stejnou barvu? Tak prostě ten kus, u kterého se nebojíte "do něj sáhnout" třeba natřete.

foto: balakryl.cz

3. Posílej dál

Bazary, swapy, bleší trhy, online tržiště, knihobudky, sousedské výměny ... Je velké množství míst, kam poslat věci, které u vás doma už nemají místo. Ať už se jedná nevhodné dárky nebo použité oblečení atd. tak není těžké najít způsob, jak ho dostat k lidem, kterým bude sloužit dál.

Funguje to samozřejmě i naopak. Pokud něco sháním, tak je víc než pravděpodobné, že se toho zrovna někdo zbavuje.

4. Redukuj

Trochu to souvisí s bodem č.3 a posíláním věcí dál, čímž se vám v bytě vytvoří prostor na váš osobní život, ale jde i o redukci například obalového materiálu. Když si koupím věc novou, tak přijde zabalená. Když si tu samou věc pořídím z druhé ruky, tak si mohu třeba vyzvednout osobně a bez obalu.

Bez obalu se dá koupit i drogerie (pokud si vezmete vlastní lahvičku) nebo jídlo.

Klasikou redukce odpadu je zase kompostér. Pokud nemáte hnědou popelnici na bio odpad, je tak těžké si ji pořídit? Někdy bohužel ano, v našem případě tento nápad zařízlo SVJ s tím, že by byly u paneláku krysy... Jako kdyby v normální popelnici nebyly. Ale ok, přehlasovali nás. Takže máme malý kompostér a redukujeme tak množství klasického odpadu.

S redukcí se pojí také naše potřeba věci vlastnit. Zkuste se zamyslet nad tím, co a kolik toho vlastně opravdu doma potřebujete a jestli máte něco, co vám sice nepřináší žádný užitek nebo radost, ale někdo vám to dal nebo se to "tak prostě dělá" (třeba máte psací stůl, protože pracujete z domu, ale vlastně stejně u práce sedíte v křesle.. )

Nevím proč, ale většina lidí, která za mnou přijde s tím , že potřebují někam přidat úložné prostory, velmi brzy zjistí, že nepotřebují skříň navíc. Ale že potřebují (a chtějí!) méně věcí. Akorát se bojí udělat ten první krok - redukovat.

A samozřejmě extrémně důležité je nakupovat (když už nakupovat potřebujete) s rozmyslem. Dát si pozor na "zbytečnou hmotu", kterou si přinesete domů s pocitem, že díky ní určitě budete ..doplň.. (hezčí, mladší, profesionálnější, hubenější, spokojenější atd. atd.)

foto: primalex.cz

K tomu, žít udržitelnějším způsobem, má každý svůj důvod. A každý trochu jiný přístup. A je to tak v pořádku. Důležité je, že všichni chceme aby nás náš domov/život nevysával. Ani finančně, ani energeticky.

Bydlete po svém a hlavně ne blbě.

Marta

Terapie bydlením

Fri, 24 Jan 2025 09:18:00 +0000

Dřív než vydám knihu, tak jsem se rozhodla psát sem všechny myšlenky, kterými se chci zabývat v knize.

Budu ráda, když mi i vy budete psát, co doma řešíte, co vás zajímá, s čím chcete pohnout. Protože bych ráda knihu psala pro vás. Pro lidi, které zajímá bydlení, komfort, udržitelnost. Lidi, kteří hledají svůj osobní styl a rádi přemýšlí o tom, jak si vytvořit skutečný domov, kde se budou cítit sami sebou a který je bude podporovat.

Terapie bydlením ukazuje, jak vám fungující domov může zlepšit život a jak velký vliv má na naši psychickou pohodu.

Zjistíte, že navrhnout a zařídit si vlastní domov není těžké, protože od první chvíle budete vědět, co je pro vás podstatné, co na svém domově milujete a co vám naopak překáží. Krok za krokem projdete celým procesem. Od rozvahy a ujasnění si cílů a potřeb, přes definování si vlastního, originálního stylu až po dekorování.

Díky osobnímu přístupu k zařizování domova a zlepšení jeho uspořádání se z prostoru kde “pouze” bydlíte stane podporující, bezpečné a harmonické místo pro život.

Chtěla bych spojit průvodce zařizováním domova s psychologickým pohledem na důležitost domova jako takového. Ponouknout vás ke změnám, pokud je chcete. Rozjet vám v hlavě kolečka vaší představivosti. Pokud to bude potřeba tak vás osvobodit od stereotypů, kterých se v bydlení držíme i když nám vlastně nevyhovují.

Mým cílem je rozproudit diskusi a vytvořit bezpečné prostředí, kde se můžete ptát a hledat.

O čem chci psát?

Určitě projdu témata jako: jak najít a definovat svůj vlastní styl, co je pro vás důležité a jak na to přijít, co hledáte/potřebujete a naopak nepotřebujete. Koukneme se na neoblíbený fakt, že většina z nás změnu musí odstartovat tím, že prostě vytřídí věci. I když to říkám nerada, tak 80% problémů, které řeším na seminářích nebo u vás doma, je to, že toho máme moc. Věci, které nepoužíváme, nevíme že je máme nebo proč je máme. Stále máme potřebu zvětšovat úložné prostory, ale nenapadne nás zmenšit objem věcí.

Projdeme ergonomii - ve smyslu vytváření komfortního bydlení. Materiály, vzory, kombinování.

Spolu s touto "praktickou" částí chci ale řešit část, která je možná ještě důležitější. A to vliv prostředí, ve kterém žijeme na nás samotné. Na naši psychickou pohodu. Jak se doma cítíme, zda si doma opravdu užíváme čas, který tam trávíme. Zda tam opravdu žijeme a ne jen přežíváme. To je myslím mnohem důležitější, než dokonale vyladěné doplňky.

Proč jsem se rozhodla o tom všem psát?

Protože mi tu taková věc chybí. Knihy, které se vydávají na toto téma jsou většinou buď nic neříkající ukázka toho jak teoreticky pracuje designér nebo architekt. Případně jsou to publikace, které fungují jako takový seznam prvků, principů a jejich pravidel. Ty mám ráda, ale jsou trochu "ploché", protože nám neříkají nic o pocitech, které máme nebo chceme doma mít. Další druh jsou "návštěvy" do hotových interiérů. Ty jsou fajn na inspiraci, ale opět nás nenavedou k vlastnímu pojetí domova.

Já bych to ráda propojila. Protože si myslím, že v bydlení nejde oddělovat funkci od emoce. Naopak musí jít ruku v ruce k cíli, kterým je domov, který vás podporuje a vy jste sami sebou.

Mějte se dobře, pište mi, zkoušejte, hledejte. Bydlete po svém a hlavně ne blbě.

Marta

Prostor a jeho řešení

Mon, 30 Sep 2024 13:28:00 +0000

Náš byt, náš dům. Náš domov.

Je jedno jestli ho vlastníme nebo nám ho někdo pronajímá, sdílíme ho nebo v něm jsme sami. Je nějakým způsobem náš. A abychom se v něm cítili sami sebou, pohodlně a hezky, tak mu musíme kus sebe dát. Dát mu naši energii. Naše vidění světa.

Všechny činnosti, které doma vykonáváme nás stojí čas a energii a v momentě, kdy máme doma zbytečné, překážející věci, které vám zabírají místo, nebo když máte věcí zbytečně moc nebo ještě hůř, nejsou vaše a vy se o ně musíte starat, udržovat je, tak vám dřív nebo později dojde jak "vysosaní" jsme.

To platí i pro situaci, kdy je rozmístění nábytku a jednotlivých zón v rozporu s naším rytmem, potřebami a ani naše proporce jsme nevzali v potaz. Prostor je pak doslova proti nám. Ruší nás "každá blbost", protože se s ní musíme denně vypořádávat. Denně ji řešit. Jsme roztěkaní, máme pocit, že musíme neustále něco doma řešit, uklízet nebo že se musíme přizpůsobovat.

Naopak, když si ho zařídíme tak jak je nám příjemné, tak jak potřebujeme my a naše tělo, tak se nám v něm jednoduše dobře je. Dokážeme se v něm uvolnit, být sami sebou, nestydíme se ho ukázat ostatním, víme kdo jsme a jací jsme a naše bydlení to ukazuje spolu s námi. Dokážeme si v něm skutečně si odpočinout. Jasně říkáme tohle je můj domov. Moje bezpečné místo. Hýčkáme si ho a dobře se nám do něj vrací.

Dobře vyřešená ergonomie a funkční dělení zón - to je základ pro podporující domov.

Ergonomie, odborně řečeno, je věda, která se zabývá vztahem mezi člověkem a prostorem ve kterém se nachází, žije, pohybuje a třeba pracuje. Jde nám o to, aby se nám v bytě dobře pohybovalo, neměli jsme stísněný pocit a hlavně abychom měli dostatečný komfort - například jsme nemuseli lézt na stoličku pokaždé, když si chceme vzít něco z poličky nebo si neukopli malíček při procházení kolem jídelního stolu. Proto vždy beru v potaz nejen sebe a svou výšku, ale i prostor jako takový. Jeho velikost, orientaci ke světovým stranám nebo množství slunečního světla.

Když se poprvé zamýšlím nad tím, jak dané místo zařídit, tak si rozmyslím, na co je daná místnost vhodná, zda má pro to vhodné proporce. Vyhodnotím, zda je daná místnost vhodná pro zamýšlené využití.

Další, na co je dobré myslet, je fakt, že místnosti dělíme na veřejné a intimní - například obývací pokoj je veřejný, ale ložnice je intimní a tak ji nebudu umisťovat jako první po vstupu do bytu. Naopak obývací část tam jednoznačně patří. Hostům a nám tím ukazujeme, že jsou vítáni a že s nimi počítáme.

Samozřejmě složitější je to v bytech, kde je jen jedna místnost. Tady přichází na řadu důsledné dělení na zóny, kde opět ctím pravidlo, že intimní část je trochu skrytá nebo ne tak "na ráně".

Existují ergonomické normy, podle kterých se nábytek vyrábí nebo uvádí jak hluboké a vysoké mají být pracovní desky v kuchyni a skříňky nad ní. Norma je průměr. A ano, je to důležité pro výrobu, ale určitě není nutné se těchto rozměrů hystericky držet. Naopak si myslím, že pokud si necháváte dělat nábytek na míru, tak ta míra by měla být především vaše. Je nesmysl investovat do něčeho, co vám nebude sedět a vy budete vydávat energii v nevyhovujícím prostředí.

Taková klasika jsou kuchyňské skříňky. U nás je zatím stále trend je "cpát" až ke stropu. Někdo argumentuje tím, že se na ně pak nepráší, jiní tím, že se tam toho víc vejde. Ano, něco na tom je, ale na druhou stranu je nutné se sám sebe zeptat: co do nich budu dávat a jestli to náhodou není jen další černá díra na věci, která v životě nepoužiju a pokud je používám - neměla bych je mít spíš někde po ruce? Strop je vysoký kolem tří metrů, někdy vyšší a pochybuji, že se najde tolik obrů, kteří tam dosáhnou bez nutnosti šplhání na schůdky.

Chci tím říct, že pokud máte opravdu tolik - aktivně používaného - vybavení, je lepší si prostor zařídit takovým způsobem aby fungoval i po této stránce. Ergonomie totiž vychází nejen z proporcí člověka, ale i z činností, kterou v daném místě budeme vykonávat.

Aby prostor fungoval ergonomicky správně, tak musím dát pozor na:

Průchody

Musí být volné a my - obyvatelé se musíme cítit bezpečně. Není možné se dlouhodobě omezovat v pohybu. (Vyjímečně ano - krátkodobé omezení, kdy nám něco trochu vadí v cestě nebo máme například dětskou židličku, které má širší základu). Jistě si vybavíte, jak špatně se chodí kolem konferenčního stolku, kdy máte nohy "svázané" úzkou uličkou a nebo když cupitáte kolem postele v ložnici. U průchodu nejde jen o místo na nohy, ale také pro ramena a hlavu - ta totiž vnímá nejcitlivěji ohrožení ve formě ostrýh rohů nebo dvířek od skříně.

Průchod je komunikace a může dělit místnost na jednotlivé zóny.

Limity dané místnosti

Pracovat musím nejen s její velikostí a dispozicí, ale i množstvím světla a orientací ke světovým stranám, které mohou být rozhodujícím faktorem při určování využití prostoru.

Naše proporce

Ty by mely být klíčové především v momentě, kdy si necháváme dělat nábytek na míru. Využijte toho a vše si postavte v pro vás ideálních vzdálenostech. Je jedno, že zrovna teď se dělají kuchyňské skříňky až ke stropu, důležité je, že vy do nich POHODLNĚ dosáhnete a v kuchyni budete vlastním pánem - že nebudete potřebovat neustále něco sundávat nebo šplhat na schůdky.

Ergonomie práce (činnosti)

Práce kterou budete v místě vykonávat je určující při výběru rozměrů - především co se dochozí a dosahové vzdálenosti týče. Když si děláte ostrůvek v kuchyni, dbejte na to, aby nebylo nutné udělat víc než se otočit kolem své osy. Krok už může být při větší nebo rychlejší frekvenci náročný a vy budete "uběhaní".

Množství osob

Vždy je nutné počítat s maximálním vytížením - pokud je pravidelné - několikrát denně se v daném místě potkává víc osob. Pokud se jedná o situace výjimečné, tak stačí dimenzovat pro menší skupinu lidí.

Správně řešený interiér je bezpečný a nemáte v něm pocit, že vám všechno padá na hlavu nebo si nepřipadáte neschopní. Plně ho využíváte. Bez omezení. Neztrácíte energii a chuť cokoli dělat a naopak vás prostor podporuje a pomáhá vám proplout každodenním životem.

Pokud vás téma ergonomie zajímá víc, můžete si poslechnout víc v semináři udržitelné bytové kultury Bydli po svém.

Díky a miloju, Marta

Moodboard

Tue, 03 Sep 2024 07:00:00 +0000

Znáte ty perfektně sladěné interiéry? Nikde nic netrčí, všechno do sebe zapadá a vy máte pocit, že tam nic není navíc?

Tak přesně takové má málokdo. Vídáme je v časopisech, reelsech nebo ve filmu. A zdají se nám jako luxusní, opečovávané a hlavně, že tam nikdy není zmatek.

Neporadím vám, jak si je udělat přesně takové. Ukážu vám ale, kde je klíč k tomu, aby i váš domov dával smysl a byl v harmonii s vámi, vašimi možnostmi a prostorem, ve kterém žijete.

Ten klíč se jmenuje moodboard.

Je to koláž vámi vybraných prvků, které jste si po důkladné rešerši našli, oblíbili a rozhodli se, že je chcete a potřebujete ve svém bytě nebo domě mít.

Během zpracovávání moodboardu si definujete svůj vlastní, originální styl. Osobně doporučuji si tento koncept stavět "okolo" nábytku, který už doma máte a vyhovuje vám. Říkám mu "ikona" - je určující pro zbytek zařízení a mám ho, protože se mi prostě líbí, vyhovuje mi a nechci ho dát pryč.

Ikona vám dá směr, kterým se celý redesign vydá. Ladíte k ní materiály, barvy, ostatní nábytek. Do moodboardu zahrňte i slova, jako třeba "lehkost", "jemný na dotek", "bezpečí" atd., popište si tak pocity, které chcete v interiéru mít.

Koláž může být klasická - papírová nebo si ji můžete vytvořit v telefonu nebo v aplikaci. To je na vás. Výhoda papírové je ta, že se z ní dá například přečíst konkrétní barva a vy si tak můžete nechat namíchat přímo tu jednu konkrétní.

Inspirace sbírejte postupně, chce to čas. Nespěchejte na sebe. Čím více se budete tímto "seznamem" zabývat, tím více stylů, směrů a věcí budete nacházet a jen tím, že si dáte čas na rozmyšlenou se vám nestane, že vás váš plán přestane bavit.

Vytvořte si nadčasový prostor - použitím základních neutrálních prvků, které můžete snadno měnit díky drobnějším dekoracím nebo textilu. V žádném případě to ale neznamená, že to musí být celé bílé/dřevěné a k tomu sem tam "šmrnc" barvy. Naopak, neutrál by měl být nosnou linkou celého prostoru - je tedy jasně čitelné, proč jsme zvolili právě tento druh.

Koláž je pro vás i vodítkem na případných nákupech dalšího vybavení. Kdykoli půjdete pro "něco do bytu", vezměte si ji s sebou. Pak neuhnete od celku a daný kus do vašeho bytu sedne.

Vytvářet moodboard je zábavná a důležitá součást každého redesignu. Užijte si to a bydlete po svém.

Marta

Vy - osobnost, styl, hodnota a péče

Tue, 16 Jul 2024 20:42:00 +0000

Slíbila jsem, že vám přiblížím jednotlivá témata semináře Bydli po svém. A hned to první je, samozřejmě, nejdůležitější. Jste to vy. Vy - obyvatelé a uživatelé vašeho domova.

Proč jste prvním tématem právě vy?

Na to je celkem jednoduchá odpověď: protože jen vy víte, co chcete. A pokud máte pocit, že ne, tak je to jen proto, že nevíte, kde a jak začít.

Největší a nejtěžší krok k ideálnímu, funkčnímu a estetickému interiéru je ten, kde si ujasníte, co vlastně chcete, potřebujete, po čem toužíte a co je, pro vás, naprosto zbytečné.

Zdá se to jako banální věc, protože všichni víme, co se nám líbí a co chceme. Je ale dobré si na takovou úvahu dát čas a vědět na co se sám sebe ptát. Jste to vy, hybatelé celého projektu, vize, konceptu a následné realizace. Vy, kdo jste se rozhodli pro změnu. Je skvělé nechat si vše vyrobit na míru, firmou nebo navrhnout designérem. Určitě to bude krásné, funkční a někdy dokonce “jako z katalogu”. Ale vaši osobnost, váš rukopis a váš jedinečný styl tomu dokážete dát jen vy.

K tomu aby náš interiér fungoval jak má, někdy stačí málo. Slovo "málo" píšu záměrně, protože toho doma máme většinou spíš moc. Stává se totiž, že si domov zařizujeme podle představy, která není tak úplně naše. Neseme si informaci o tom jak by měl vypadat třeba obývací pokoj a co by v něm mělo být. Někde jsme to viděli, zažili nebo nám to někdo řekl. Tím vznikl uzavřený stereotypní pohled na situaci "jak vyřešit obývák". A nám to nevyhovuje, ale nevíme proč. Udržet takové prostředí v chodu vyžaduje zbytečné množství energie a péče.

V tu chvíli je dobré se zastavit a udělat si starý dobrý seznam "pro a proti". Kdo ho někdy nedělal, ať hodí kamenem. Je to snadná cesta ven ze zmatku a zoufalé situace, kdy se neumíme rozhodnout nebo tápeme v momentě, kdy pro nás náš byt ztrácí hodnotu a nám v něm není dobře.

Otázky, které jsem pro takovou situaci sestavila, z takového "pro a proti" vychází. Nicméně jsou komplexnější a snaží se obsáhnout co nejširší pole možných problémů a aktivit, které vás mohou potrápit. Zároveň vás přirozeně navedou k udržitelnějšímu chování, protože s promyšleným konceptem vašeho bydlení se vám nestane, že budete muset vybavení měnit dřív, než doslouží věkem.

Otázky se dotýkají přímo vás (a vašich partnerů, dětí, spolubydlících). Ujasníte si vlastní potřeby nebo co nutně potřebujete. V zařizování pak budete počítat s vašimi koníčky, vezmete v potaz váš denní rytmus To, jestli doma pracujete nebo chcete spíš klid. Zohledníte všechny hmotné věci, které, podle vás, tvoří domov a ty, které vám zabírají důležitý prostor, pošlete dál.

Otázek je celkem 18. Tady jsou některé z nich:

1. Co dělám, když jsem doma?

2. Kolik času trávím doma?

3. Co definuje domov?

4. Mám rituály, přes které "nejede vlak"?

5. Co doma dělat chci?

6. Co doma dělat nechci?

7. Kam se chci posunout a co jsem schopen pro to obětovat?

8. Jaké jsou limity prostoru?

Pokud vás zajímá jak celý proces redesignu vašeho bydlení odstartovat, ozvěte se. řeknu vám, že ten nejdůležitější prvek - vy - je na dobré cestě k tomu s věcmi pohnout. Doslova.

Příští článek bude na téma moodboard.

Bydlete po svém.

Díky a miloju.

Marta

Udržitelná bytová kultura

Wed, 13 Mar 2024 19:59:00 +0000

Od února jsem začala pořádat semináře s názvem "Udržitelná bytová kultura v praxi". Samozřejmě, že jsem chtěla po každém semináři napsat report, ale prostě na to nemám energii, takže to píšu se zpožděním.

O co jde?

Jedná se o sérii setkání, kde se bavíme o možnostech udržitelného bydlení. Já se snažím být nositelem myšlenky a tématu a ve vás - účastnících - vzbudit o téma zájem a rozproudit diskusi.

Nejedná se tedy o přednášku ani si neodnesete hromadu dat a informací. Cílem je vás posunout v přemýšlení o domově. Ukázat vám možnosti, ale nechat vás samotné přijít na to, co je pro vás to nejlepší a nejvýhodnější.

Neodnesete si přesný návod na to, jak si zařídit dům nebo byt, ale věřím, že ve vás vyvolám nadšení, chuť a odvahu zkoušet s věcmi pohnout (obrazně i fakticky).

Na každém semináři řešíme konkrétní problém, který přinášíte. Všichni se tak zapojí a společně hledáme vhodná řešení, sdílíme zkušenosti a názory na udržitelné bydlení.

Udržitelná bytová kultura - co to je?

Je to má filozofie zařizování interiérů. Je to životní styl a troufám si říct, že to bude jednou podobný fenomén jako udržitelná móda. Je totiž nad slunce jasnější, že nelze do nekonečna vyhazovat - produkovat - vyhazovat ve všech oblastech, samozřejmě i v bydlení a interiérovém designu.

Zakládá se na myšlence, že téměř vše, co potřebuji ke kvalitnímu bydlení, je již v oběhu. Ať už je to nábytek, spotřebiče nebo jiné vybavení domácnosti - to co já potřebuji, někdo zrovna posílá dál.

Je to umění kombinování, přetváření a přizpůsobování.

Mým cílem je vás naučit, jak je snadné tyto kousky najít, zrenovovat (v případě potřeby) a hlavně je zapojit zpátky do oběhu. Jak jednoduché je z nich vytvořit funkční a esteticky zajímavé prostředí, ve kterém žijeme, vychováváme děti, pracujeme. S ohledem na životní prostředí. Ukázat vám, že velká změna se může stát díky malému zásahu - například výmalbou nebo oddělením zón.

Témata

Snažím se o ucelený pohled do navrhování interiérů. Témata na sebe navazují a vedou vás celým procesem.

1. Vy - ta nejdůležitější složka interiéru

2. Moodboard

3. Ergonomie - zóny - prostor

4. Kreslení v měřítku

5. Barvy - materiály - vzory

6. Dekorace

7. Kde sehnat nábytek - diy návody - kurzy

To všechno jsou témata, která vám pomohou se zorientovat v tom co potřebujete, hledáte a nejste si jisti, zda to zvládnete. Zvládnete.

Každé téma bude mít svůj článek tady na blogu. Kompletní informace pro vás sepisuji do e - booků.

Pokud váháte, zda na seminář přijít, tak je možný i jednorázový vstup. V pondělí 25.3. nás čeká kreslení v měřítku, navrhnete si vlastní pokoj, vyrobíte šablonky a nakreslíte si pohled na vybranou stěnu.

Budu se těšit.

Díky a miloju, Marta

Vysoce citlivý interiér

Fri, 23 Feb 2024 12:34:00 +0000

Téma vysoké citlivosti jsem načala už v minulém článku.

Teď bych se ráda věnovala prvkům a situacím v interiéru, které mohou vytvářet diskomfort pro vysoce citlivé. Nejedná se o univerzální pravdy nebo návod na každý interiér, každý člověk má vlastní vkus a potřeby.

V obchodech, na ulici, ve veřejné dopravě je velké množství podnětů, které si, jako vysoce citlivý člověk, nosím domů. Většina informací bliká, mění barvy a tvary, hraje hudbu nebo jde o výrazné mluvené nebo psané slovo. A proto je domov místem, kde je potřeba myšlenky třídit, vyhazovat nepotřebné a načerpat sílu na další výpravu.

Barvy, materiály, světlo a zvuk a vůně. Zrak, hmat, sluch a čich. Čtyři smysly, které je dobré si opečovat.

1. Barvy

O působení barev na psychiku je napsáno hodně. I tak mám někdy pocit, že se buď zbytečně obklopujeme agresivními barvami, bydlíme v totální džungli vzorů nebo máme tendenci sáhnout po "neutrální" - bílé. I ta může být ale velmi zrádná. Není totiž bílá jako bílá.

"Chladná" bílá září a na citlivé oči doslova útočí - odráží světlo v nepříjemné intenzitě. V kombinaci se studeným světlem z žárovky vám z domova vytvoří mrazák.

Osobně volím lomenou, teplou bílou - vypadá jako bílá, ale ve srovnání s čistou bílou je výrazně teplejší a zemitější. V interiéru nepoznáte, že to není stoprocentně bílá, ale pocitově to cítíte. Světlo, které odráží je "kulaté".

Zemité, tmavé barvy přináší do interiéru klid. Neodráží tolik světlo a tak je přirozeně dáváme tam, kde je dostatek denního světla. Dobrou službu ale udělají i v místě, kde je potřeba klidu. V ložnici, v dětském pokoji kolem postele. Přirozeně nás nutí se zastavit a proto bych se jich nebála ani v obývacím pokoji nebo jídelně.

Světlé barvy prostor "nadnáší". Proto máme tendence volit světlé kusy nábytku do prostor s tmavou podlahou a naopak. Ale pozor, speciálně citlivější povahy mají tendenci se na světlé podlaze cítit v nebezpečí, respektive nemáme kontakt s podložkou. Máme pocit, že se musíme propadnout prostorem. Je pro nás chladný a neuchopitelný a neradi se po něm procházíme. A tak hledáme pevný bod - například koberec, který nám vytvoří ostrov.

2. Světlo

S barvou úzce souvisí i světlo. Jeho teplota ovlivňuje jeho barvu. Teplejší bude více žlutá/hnědá a studenější je víc modrá/zelená. Určitě je dobré si rozmyslet jakou atmosféru potřebujeme vytvořit. Předpokládám, že doma budeme volit spíš teplejší osvětlení. V kanceláři nebo ordinaci klidně chladnější (i když já si myslím, že kdyby byla u zubaře teplá zářivka, bylo by ni tam mnohem líp).

Pozor bych dala hlavně na světla v klidových zónách - ložnice, dětský pokoj. U dětí je obzvlášť snadné je světlem stimulovat a tak jim uměle řídit den. Pokud chceme aby dítě vnímalo denní rytmus a k večeru přirozeně "vadlo" můžeme pořídit světlo, které během dne mění svou teplotu a barvu světla.

Obecně lze říci, že je dobré nechat oči odpočívat, vyhnout se vysoké intenzitě světel a spíš si hrát s atmosférou. Pohlídat si, kde je světlo skutečně potřeba, jako třeba u pracovního stolu nebo v kuchyni. Ale tam, kde je místo pro odpočinek, trávení společného času není potřeba mít zdroj v intenzitě plného denního světla.

3. Materiály

Plast, sklo, kov. Materiály, které zažívaly boom ještě pár let zpátky. Upřímně, já se vždycky cítila spíš jako v márnici, než doma.

Naštěstí v současné době vládně trend přírodních materiálů. Dřevo, kámen, keramika, hrubý textil jako len, organická bavlna, ručně tkané koberce. Ke slovu se dostávají řemesla. To vše je, pro většinu citlivých, mnohem příjemnější než nerezová kuchyň. Věci jsou teplé a příjemné na omak.

Těmto materiálům říkám "původní". Snažím se tím pojmenovat mou potřebu kořenů a opravdovosti, kterou se já osobně potřebuji obklopovat. Mám pocit většího klidu a harmonie. Zároveň materiál žije, projevuje se, není inertní a mám tak větší pocit života a ne sterility.

Pokud je to možné, vyplatí se do nich investovat i z hlediska udržitelnosti. Například len má několikanásobně nižší spotřebu vody při pěstování a dalším zpracování než klasická bavlna (bio bavlna je jiný případ).

4. Zvuk

Zdá se to jako téma spíš do hudební zkušebny, než do bytu, ale špatná akustika umí pěkně znepříjemnit život.

Většinou není potřeba místnosti odhlučňovat, protože běžná řeč se v zabydleném prostoru ztratí, ale může se stát, že máte rušné sousedy, vy posloucháte nahlas metal nebo prostě bydlíte v paneláku a stěny nepříjemně "zvoní".

Často je řešení velmi jednoduché - přidat do prostoru vhodný textil. Hutnější závěsy, přehoz, polštářky, kusový koberec. Velkou službu udělá i otevřená šatní skříň. Případně je možné na problematickou zeď pořídit akustické panely nebo rovnou celou stěnu. Panely jsou variabilní a velkém množství barev, ale pozor, aby správně plnily funkci, musí být poměrně silné - 8 -10 cm je minimum. Je ale možné je udělat na míru třeba čalouníkem (mnou) a pak v prostoru mají nejen praktickou, ale i estetickou funkci. Mohou nahradit obrazy nebo výmalbu.

Pokud máte nějaké poznámky nebo dotazy, napište mi, budu ráda za sdílení vašich zkušeností.

Díky a miloju. Marta

Vysoká citlivost

Sat, 03 Feb 2024 19:36:00 +0000

Téma vysoké citlivosti poslední dobou poměrně rezonuje prostorem. A je to dobře. Sama jsem se se svou citlivostí sžívala poměrně dlouho a definitivní "cvak" se stal v momentě, kdy jsem vysokou citlivost rozklíčovala u svého syna (ano, je dědičná).

Ráda bych s vámi sdílela svoje postřehy v oblasti bydlení, začnu ale od začátku. U sebe, u nás.

Vysokou citlivost si definuji jako vlastnost, díky které jsme schopni vnímat víc než ostatní. Jsme velmi intuitivní a některé běžné situace nás dostanou mnohem víc než ostatní. Ti pak často prohodí "moc to řešíš", "jsi měkká" nebo "tak to tak neprožívej". Nic z toho není příjemné slyšet, to mi věřte. Nikdo nemá právo zpochybňovat pocity druhých. A o to těžší je pak pro nás se za sebe nestydět a nepochybovat. Často se pak snažíme svoje pocity a vnímání světa schovávat a maskovat. Třeba prací. Stávají se z nás workoholici a extroverti, kteří doma brečí, škrábou se do krve a koušou si vlasy.. Já jsem se rozdělila na dvě. Střídala se mi období, kdy jsem byla pořád venku, ve společnosti, v práci, mezi velkým množstvím lidí a pak střih a nemohla jsem vylézt z bytu. Měla jsem strach vyjít ven. Byla jsem schovaná za křeslem a čekala, až to přejde. Jestli to přejde.

Jsme totiž nesmírně empatičtí a spolu s intenzivnějším prožitkem přichází i um se rychle na někoho napojit. Díky tomu bezpečně poznáme jak se druhý člověk cítí, co potřebuje a jsme schopni mu pomoc. Bohužel se také stává, že si na sebe nabalíme velké množství lidí, kteří nás doslova vycucnou. Nalepí se na nás a sají. A pak neseme "všechnu tíhu světa", která nám sice nepatří, ale doslova nás drtí.

Další ukazatel citlivosti je roztěkanost. Neklid. Nedaří se nám zastavit mozek. To pramení z přehlcení. Vnímáme všechno. Veškeré informace, které jsou kolem nás se zapisují do našeho vědomí. Zprávy, rozhovor se sousedem ve výtahu, otázky našich dětí, práce, zvuk metra, reklamy, hudba v obchodě a tak dále. Jen ten vizuální smog, který nás pohlcuje, je tak náročný na zpracování, že se nám při cestě do práce div nezavaří mozek.

Proto bych chtěla otevřít problematiku bydlení vysoce citlivých. Taková citlivost je totiž velmi důležitý faktor při zařizování bydlení.

Budu mluvit o vlastní zkušenosti. Velkou část života jsem se stěhovala. Od 15 let jsem bydlela na intru, kde se každý rok měnil pokoj, budova, spolubydlící. Na vysoké jsem bydlela na koleji, takže to samé. Během pěti let v Praze jsem se stěhovala 6x. Byla jsem neustále na cestě, nomád. Pendlovala jsem mezi Prahou a Brnem, kde jsem nakonec většinu svých věcí nechala a vrátila se do Prahy jen s kufrem. A hromadou psychických problémů. Nebyla jsem zakotvená, nevěděla jsem kam patřím. Všechno bylo na hromadě.

Nastěhovala jsem se do bytu po mé tetě. Tady byl řád. Každá věc měla své přesné místo. Nikde žádné překvapení. Žádný chaos. A bylo mi v tom dobře. Zjistila jsem, že to co mi pomáhá nejvíc, je systém. Což byl dost šok, protože by mě ve snu nenapadlo, že zrovna já - chaotik - potřebuju systém aby se moje hlava uklidnila. Teď už to chápu. Byla jsem přehlcená. Všechny moje noční můry, depresivní stavy, sebedestrukce prací a neschopnost udržet jakýkoli vztah, způsobovala vysoká citlivost, respektive to, že jsem jí ignorovala.

Teď bydlíme na stejném místě již několik let. Máme dvě děti. Kocoura a hromadu hudebních nástrojů, knih a pomůcek na malování a další. Moc ráda bych vám řekla, že byt vysoce citlivého člověka je uklizená zenová zahrádka, ale u nás to tak určitě není. I tak, to ale nějaké "zákonitosti" má.

Jak už jsem psala, i syn je vysoce citlivý. Poměrně dlouho nám trvalo to rozklíčovat a byl to bohužel boj. Spousta pláče na obou stranách. První zlom přišel v momentě, kdy jsem měla doma jedno křeslo, které jsem chtěla opravit a on přišel s tím, že se mu líbí a že by si v něm chtěl odpočívat. Spolu jsme ho opravili, je v ložnici a je to jeho a můj koutek, kam se můžeme schovat, když je toho moc. V momentě, kdy formuloval prosbu na "vlastní místo" mi to celé docvaklo a od té doby se zlepšuje komunikace a veškerý náš společný život. Oba totiž víme, že máme kam jít. A to je nesmírně důležité pro všechny vysoce citlivé.

Je jedno kolik vás doma bydlí nebo jak velký je byt. Mít své místo je maják. Nemusí to být vlastní pokoj nebo pracovní kout. Bohatě stačí pohodlné křeslo nebo sedací vak. Každopádně by vám tam mělo být dobře. Je to místo, kam máte možnost se trochu zašít, když je potřeba, když je toho moc a potřebujete načerpat, ztišit se a srovnat si myšlenky. Vemte si tam knížku, deku, kakao. Starejte se o něj, je to ta malá, zenová zahrádka, uprostřed bouře. Je nesmírně důležité si doma navzájem dovolit "zašívárnu" a tu respektovat.

Jen si vzpomeňte na dětské bunkry, skrýše a domečky z polštářů z gauče. Choulit se, uzavírat se do malého a útulného prostoru je přirozená cesta k bezpečí. V ohrožení se choulíme do klubíčka, snažíme se být zase plodem a zalézt zpátky do dělohy, kde nám nic nehrozí. Je to absolutně pudové chování a bytost, která je rozrušená, hledá svou noru.

Doma tedy hledáme klid. Často jsme ti, co "hnízdí" - přinášíme větve do hnízda v podobě polštářků, koberců a dek. Automaticky nás přitahují "objímající" věci. Věci do kterých se můžeme zabořit, které jsou příjemné na dotek. Nestudí, netlačí, neškrábou. Tíhneme k přirozeným, přírodním a původním materiálům jako je dřevo, len, měkká vlna. Syntetické materiály nás často vytočí, protože se na nás lepí, potíme se v nich nebo nám, doslova, smrdí plastem. Obklopujeme se květinami, které nás spojují s přírodou a cyklem roční doby.

Světlo nás hodně ovlivňuje. Dokáže nás podpořit, ale i nás může oslepit nevhodnou intenzitou nebo barvou a způsobit bolesti oči a hlavy. Proto se snažím co nejvíce ctít denní dobu a zbytečně nepřesvítit to, co je venku. V našem bytě to jde celkem snadno, nemáme totiž lustry, ale jen různé lampy a lampičky, takže když je venku tma a je čas na to se zklidnit, svítí prostě jen menší lampa. Skvěle to funguje u dětí. Všimnou si, že je venku tma a přirozeně přijdou s otázkou, jestli už není čas na pohádky nebo večeři. Většinou není nutné je honit a vysvětlovat, že už je "hodně hodin", protože to jednoduše vidí. Tma = odpočinek. A ten je, pro vysoce citlivé, nejdůležitější součást obranného systému. Zejména dítě se extrémně rychle vyčerpá, protože mozek neustále přijímá.

Co dál nám doma může pomoci se zklidnit, oddechnout a znovu načerpat, vám napíšu příště. Budu psát o podrobněji o barvách, materiálech, zvucích nebo zónách. Myslím, že je to zajímavé téma pro všechny a zejména pro rodiče malých dětí, protože to, co často řešíme u dětí - křik, roztěkanost, neschopnost se soustředit nebo cokoli dodělat je velmi často způsobeno přesycením a předrážděním smyslů. A to i u dětí, které vysoce citlivé nejsou.

Díky a miloju. Marta

Jak na “kreativní koutek” pro děti.

Wed, 29 Nov 2023 21:15:00 +0000

Upozornění: Článek obsahuje fotografie zachycující 40 minut reálné a spontánní akce. Nejsou ani trochu ilustrativní. Jsou dokumentární. Zobrazují realitu tak, jak leží a běží.

Nikdy jsem nebyla minimalista (i když teď, s dětmi, mě často napadá, že bych nejraději všechno vynesla ven a měla tak vždycky dost místa). Mám ráda barvy na zdech, obrazy, květiny a originální dekorace (když jich není moc). Vždycky jsem se snažila mít doma útulno a trochu tvůrčí prostředí. Nejsem člověk, který by lpěl na dokonale bílé zdi nebo srovnaném stole. A tak pro mne nebyl problém přijmout fakt, že dětem “nic není svatý” a v klidu pokreslí zeď.

Ale ne každý je s tím v pohodě. A já to chápu. Na druhou stranu je, myslím, dobré se trochu připravit na to, že ne vždycky se mi podaří dítě uhlídat a nasměrovat štětec tím správným směrem. A přiznejme si to, ne vždycky se člověku podaří takovou šmouchu přejít s nadhledem.

Protože já i manžel jsme tvůrci, je doma spousta věcí, které děti chtějí zkoumat a pracovat s nimi. Pohybujeme se ve světě hudby, divadla, řemesel a výtvarného umění. Všude, opravdu všude NĚCO je. Tužky, papíry, barvy, kytary, noty, látky, provázky, flétna, hmoty, rumbakoule .. I když se to snažíme dávat na přesně určené místo, funguje to minimálně. A když už, tak přibližně na 15 minut.

V článku se budu věnovat té výtvarné části naší domácnosti. Ta je celkem náročná v tom smyslu, že málokdy pracujeme jen s jednou věcí (vodovky, voda, štětce, papíry nebo nůžky, papír, lepidlo atd.) čili jsou větší nároky na prostor i vybavení.

Nejsem zastánce velkého omezování v tvůrčí činnosti a zákazům. Mám pocit, že se dítě musí cítit bezpečně a svobodně aby se mohlo otevřít. Ve škole ho čeká hodnocení a nutnost věci dělat podle návodu, to ale doma mít nechci. Domov je místo, kde spolu fungujeme všichni. Máme pravidla, která se pokoušíme dodržovat, to je jasné, ale zároveň se snažíme mít podporující a respektující prostředí v kreativním vývoji dětí i nás samotných.

“A kam to všechno dám?”

Asi tušíme, že by dítě mohlo nebo mělo mít od určitého věku svůj stolek nebo jinou formu pracovního místa. Prostor, kde se soustředí, “pracuje” a má kam si uložit pomůcky na kreslení, malování atd. Často stolek vidíme například na fotkách v dětském pokojíčku a já si nejsem jistá, zda je to ideální řešení (do určitého věku). Neříkám, že je to špatně, ale osvědčilo se nám mít “kreativní koutek” v blízkosti našeho, dospělého koutku. Dítě nás přirozeně napodobuje a chce dělat věci, které u nás vidí, čili je šance, že u činnosti zůstane delší čas, když bude s námi a zároveň ho máme pod kontrolou. Protože ne vždycky máme možnost být s dítětem nonstop a když budeme v jiné místnosti, dítě přijde, protože chce proces sdílet a nebo s něčím potřebuje pomoc. U nás byl vhodný prostor v kuchyni. Ale záleží jaké jsou možnosti, samozřejmě.

Co při zařizování nevynechat?

Pracovní plocha a židle

Stůl, deska, hluboká police. Je to jedno. Důležité je aby byla ve správné výšce a dítěti se u ní pohodlně sedělo a aby byla stabilní. První stolky jsou většinou 45 cm vysoké. Výška sedáku pak kolem 30 cm. Je dobré si všímat jak u toho dítě sedí, zda není potřeba desku zvýšit, zda má dost prostoru na ruce - lokty. Když u stolu sedí se sourozencem, jestli si tam nevadí, nedrkají apod. (Nebavíme se o školácích, ale o věku 1 - 5 let přibližně, stále jde tedy o hru.)

Uspořádání

Vše co dítě používá by mělo mít v dosahu, ideálně ze sedu. Cokoli co ho vytrhne z procesu, může odvést jeho pozornost a tím vám skončí 15 minut klidu. Tady přijdou na řadu stojánky na pastelky, fixy, krabičky na modelínu, pořadače na papíry. Pokud máte prostor na šuplíky, využijte ho. Časem se vám nahromadí další materiál, který je, řekněme, sezónní a nepoužívá se denně, ale je dobré to všechno udržet na jednom místě.

Záleží také na tom, zda je dítě pravák nebo levák. U menších dětí většinou není preference jedné strany tak zřejmá, alespoň mé děti to tak mají. Pokud ale vaše dítě preferuje jednu stranu je dobré mu dát pomůcky tam, kde pro ně nebude sahat přes ruku.

Označení otevřených stojanů a pořadačů není většinou potřeba, když do nich dítě vidí a časem si tak určitě vytvoří vlastní systém, ale u uzavřených krabic je značka na místě. Pomůže v orientaci při hledání i úklidu. Může být samolepka, štítek, piktogram, fotka a časem i text.

3. Galerie

Možnost vystavit svůj výtvor. To, že má své místo na zdi nebo poličce je pro malého tvůrce nesmírně důležité. Dáváme mu najevo, že si jeho práce a pohledu na svět vážíme a že ho uznáváme.

Klasické nástěnky, speciální rámečky, poličky a stojánky nebo “čestné místo v obývaku”. Promyslete kam takovou galerii umístit. Určitě by měla být i mimo koutek samotný, mimo dětský pokoj. Třeba v kuchyni nebo obýváku. Někde, kde je to “významné” a kde to může vidět i někdo jiný než vy. Dítě má pak šanci se pochlubit, prezentovat a cítit hrdost za svůj výtvor.

4. Materiál a styl

Při výběru a plánování takového místa je dobré si říct, jak moc mi bude trhat žíly, když bude stůl, židle nebo blízké okolí docela rychle “zničené”. Záměrně píšu uvozovky, protože každý vnímáme slovo zničené jinak. Můj překlad slova zničené je totální rozklad. Pro jiného barevný je to flek a samolepka na židli. Tady je dobré se na chvíli zastavit a promyslet si, jestli chci dokonalý koutek z Pinterestu nebo místo, kde se dítě bude cítit bezpečně (může se svobodně projevit a je to opravdu jeho místo).

Pro možnost Pinterest doporučuji různé druhy ochranných podložek, ubrusů apod. Ale ani to není 100% a hlavně vás a dítě nutnost všechno nachystat před samotnou akcí, která je většinou spontánní, celkem spolehlivě odradí od aktivity samotné. Můj názor, samozřejmě.

Pro možnost Bezpečného prostředí jsou vhodné kusy buď z druhé ruky, diy (náš stolek je z police z mé staré šatní skříně a židle z bazaru) nebo levnější varianty z různých řetězců. Osobně dávám přednost nábytku z masivu (hojně a levně dostupný je z borovicového dřeva) a nelakované. Když se poškodí dřevo, dá se celkem snadno obrousit, ale lak ne. Navíc levnější varianty jsou většinou desky různých materiálů s fólií a ta jak se poškodí, jde to pak celkem rychle pryč celé a bije to do očí mnohem víc, než rýha na desce dřevěné.

5. Pole působnosti

V minulém článku jsem zmiňovala fakt, že se celkem určitě stane, že je dítě tvůrčí i jinde než u svého stolu. Je to tak a je fajn s tím počítat. Proto doporučuji mu takových možností vybití dát víc. Když se bavíme o výtvarném směru, tak dobře funguje tabulová stěna. Máme ji v chodbě k dětskému pokoji. Vznikla v době, když byla korona a náš byt a pokojíček zvlášť, už byl moc “těsný”. Stačila běžně dostupná barva na tabule a část stěny se změnila v prostor pro volné čmárání. Natřela jsem jí v celé ploše (ode dveří ke dveřím) do výšky zhruba jednoho metru. Bylo mi jasné, že do výšky kreslit nebudou, ale vedle, na bílou zeď přetáhnou snadno a tomu jsem se chtěla vyhnout. Proto je to takový dlouhý pás kam se navíc pohodlně vejdeme i všichni čtyři, když na to přijde.

Další takové konkrétní místo nemáme. Ale často roztahujeme velké papíry v obýváku nebo pracujeme společně u jídelního stolu.

6. Materiál

Škála je pestrá. Všechny možné barvy, tužky, ergonomické voskovky, křídy. Lepidla, barevné papíry, korálky, hmoty… Mohla bych psát dlouho. Na co ale myslím často jsou papíry. Většinou máme nějaké potištěné, ale zpracovávám téměř všechny tvrdé papírové obaly: Krabice od potravin rozstříhám a na karton se pak maluje. Jednak se hned nezmačká, neprotrhne a nerozmočí, druhak se lépe vystavuje a v neposlední řadě se děti učí, že se krabice nemusí rovnou vyhodit.

Dál celkem často používáme i těsto. Mouka a voda stačí na vznik stavební hmoty. Dobré jsou i různé přírodniny. Použít se dá prakticky cokoli.

Náš domov je otevřený pokusům, hledání a zkoumání. A podle toho taky vypadá. Rozhodně nečekejte, že máme pořádek, naleštěno a všechno na svém místě. Ne, náš domov je jeden velký proces. Je to někdy výzva, ale jsem za to ráda.

Přeji vám, aby ten váš byl takový ve kterém je vám milo. Vám i vašim dětem.

Mějte se rádi a miloju.

Marta

Příští článek: Vysoce citlivý interiér